A.D. 1914

 

+ Moravec Jan

6. ledna zemřel dlouholetý kostelník Jan Moravec. Po něm nastoupil jeho syn Ignác, který si stále naříká, že slouží zadarmo a má neustále nějaké pletky. Zdá se, že se dlouho neudrží. (Později dopsáno že 13.5 dál výpověď k 1.6.)

23. února byla sezdána, když složila vyznání víry, evangelička Bergová M. s Zuckerhutem.

Volby obecní

Počátkem ledna byly obecní volby. Volilo se ponýpro za každý sbor 8 členů. Dlouholetý p. starosta Staněk poděkoval se i zvolen byl Antonín Adámek, prý kandidát dělníků. Aspoň byl tuhý boj mezi ním a sedlákem Chlupatým z čísla 33. Měli stejně hlasů.

Školní rada místní

Při volbě předsedy bylo dlouhé a živé rokování, jehož následek byl, že zvolen předsedou p. Lička František z čísla 30 a ne Fogt – pro něhož nadučitel lámal kopí. Za to mu vymohl pochvalný dekrét ode krajské školní rady, prý pro zásluhy v školství, aby prý mu to osladil. Farář úmyslně k volbě nešel.

Nový výbor odebral obecní písařství nadučiteli a dal R. Černému. Policejní komisařství Fogtovi a svěřil ho Janu Clupatému.

Nadučitel z Venclovic žil zde v divokém manželství s jistou Košťálovou. On ženat, ona vdaná, ale se sezdali. Starosta nový prohlásil, že toho nebude trpět i odstěhovali se odsud kamsi k Těšínu.

Vpis

Dne 4. a 5. července 1914 jsem maloval památný kostelíček hrabovský a byl jsem hostem u pana faráře, který mne velice srdečně hostil.

Joasta (Akademický malíř, sídlící v Paříži)

Stavba kostela

Plány byly zamluveny, ale pan architekt Fischer upozornil, že plány pro kostel náboženské matice jsou povinni shotoviti zdarma. (Vzkázal tak po sp. P.Zamazalovi z Mariánských Hor) Od té doby ustalo veškeré jednání – asi proto, že na věci zdarma je času dosti.

1914

 

Prapor na škole při slavnosti sokolské

Dne 19. července v sezení místní školní rady mimo jiné navrhl na konec nadučitel p. Bartoník, aby byl při slavnosti sokolské, týž den v Hrabové konané vyvěšen prapor. Farář namítal proti tomu, že to není slavnost všenárodní a žádal, aby školy, která nemá znáti rozdílů stranických, k tomu nebylo zneužíváno. Ve svých důvodech mezi jinými také připomenul, že časopis sokolský vzal si za motto dle jednoho svého článku. Co čech, to antikrist! (Heslo je doslova: Co Čech to Sokol, co Sokol to antikrist). Toho nesvědomitě zneužil a překroutil p. nadučitel, aby štval občany proti faráři. Pravil p. Kudělkovi. Tož pane Kudělka Váš syn je ancikrist apod. docela dle své manýry. Farář žádal, by jeho votum proti bylo v protokolu. Při dohadování přiznal se p. Vogt, že dal zvonit umíráčkem stěhujícímu se faráři Mohaplovi, vlastně když odváděli jeho krávu.

Světová válka, jako všude jinde, mocně a pohnutě rozvířila klidnou celkem hladinu obce a hluboce zasáhla do života rodiného a do všech zde stávajících odvětví lidské práce. Škola, až na to, že IV.a) a IV.b.) byly sloučeny, netrpěla jinak nijak. Teprv až učitel Oliva byl poslán 1.4.1915 do Krmelína na výpomoc, vyučovalo se v některých třídách polodeně.

Na čas narukoval také učitel Grygar a Němec, p.Figar propuštěn pro srdečni vadu. P Oliva přišel na léčení do Píšťan, odtud do Jaroměřic, kde hrával v zámku na varhany a zase do Píšťan léčit nohy 1917. Při vypuknutí války velký zmatek. Domobranci obdrželi ku svým velitelstvím v Těšíně, kdež byla obrovská spousta lidu, kteří všechno snědli a vypili, takže byl nedostatek. Peníze kovové lidé schovávali, následkem čehož o ně byla potíž a ve městech neprodali ničeho, protože neměli drobných vrátit. Do Hrabové bylo dáno pod velitelství četnictva asi 20 vojáků, kol 40 roků starých, jako stráž. Byli ubytováni nejprv ve škole, pak v obecním domku naproti Staňkových domků. Po několika měsících je vzali, částečně na frontu. Poplach byl zpočátku veliký. Vonde se šířily samé báje o automobilech francouzských vozících zlato do Ruska, aeroplánech atd. Každý automobil byl zastaven. V Hrabové měli připravený řetěz a vůz plný písku, aby ho spustili před auto, které by nechtělo zastaviti. Také dva lazarety byly zřízeny v Hrabové, jeden ve faře a jeden ve škole. Po několik měsíců bylo sem posláno několik raněných – rekonvalescentů, mezi nimi rolník zdejší Ludvík Černý, raněný do ruky šrapnelem u Krasníka. Později lazarety zrušeny, bylo dost místa ve městech. Když první raněni se ukázali, bylo velké vzrušeni, které brzy ochablo, až konečně i těžce zmrzačený vojín vlekoucí se ulicemi zevšedněl docela. Lidé navykli i na válku – bavili se, ba i tančili (u nás prý stále v hostinci u Dvorského na Hulovci).

Mužští se ztráceli z osady víc a více, až kromě starců, dětí, reklamovaných od závodů, které byly dány pod vojenský dozor, nebylo muže. Práce polní ztěží se konaly. Nebylo pracovníku, ani dobytka. Koně až na několik vzali. Později dala vojenská správa asi 2 páry vždy rolníkům (učitel Němec, František Lička 30,38). Ženy měly těžký úkol. V roce 1915 přidružila se k drahotě i nouze o všecko. Mouka žitná a režná se prodávala až po 1 zlatém za kg. Byly stanoveny maximální ceny, kg mouky 40-50 haléřů, ale na ty se málo dbalo. Aby jakési pravidlo bylo zavedeno pro spotřebu, ustanovil stát vyživovací komise (aprovizační), převzal prodej obilí. Stanovil spotřebu na 300g denně, později ještě méně. Přidružil se také nedostatek cukru (lístky na cukr), kůže, zvláště této, takže vymýšleny různé náhražky za kůži; na venkově se používalo ouklí. Dále látek na šaty, plátna, což vše ohromně stouplo na ceně. 1914 pár botek 16 korun, 1916 však 40-60 korun, později 200-300 korun. Šaty 1914 60 korun, 1916 150 korun, později až 1500 korun. A tak se vzrostl Kg masa na 8 korun, později na 30-40 korun, tuku až 13 korun, později 70 korun. Koně a krávy za ta dvě léta stouply až pateronásobně. Vůbec nebylo předmětu, který by nebyl v ceně velice stoupl. Následek toho byl, že zvláště dělnictvo naříkalo. Dělnictvo bylo shromážděno v závodech, vojenská správa jim oznámila, že závod chrání a že jim je volno, buď pracovati nebo odejíti. Což zbylo, než pracovati. A tu ti, kteří chtěli v továrně zůstati, musili složiti přísahu a tak se dostali pod vojenskou moc. Teď když chce dělník zůstati doma, musí prosit a ztěží dostane dovolenou. Říci, že nebude pracovat, by znamenalo vzpouru a trestalo se popřípadě i oprátkou vojenským soudem. V dolech dělníci počátkem 1915 sjížděli sice ku práci, ale nepracovali. Prohlašovali, že chtějí pracovati, ale při stravě, jakou mají, že nemohou. Horké jednání mělo za následek, že jim opatřili pokrmy a zvýšili mzdu.

Rodinám domobranců vyplácí stát výživné. Dítko do 8 roků 60 haléřů, od 8 roků 1 koruna a 20 haléřů. Některá žena je tak na tom lepší, než byla, když nedbalý muž mzdu propil. Mnohé však toho hrozně zneužily.

Zvon vzat

29.9.1917 přijel Langflichtiger Laumeister Krejčiřík (civilu od severní dráhy) s 8 vojáky a vzali zvon menší z roku 1815. Ve čtvrtek i v pátek ráno se s ním naposled vyzvánělo. Zvážili ho na obecní váze, 193 kg. Nechali na 722 korun kvitanci a vezli ho do Paskova, kdež sundávali též zvony a tam odevzdali na dráhu. Učitelé přivedli děti ke kostelu. Zvon lehce spustili po provaze po schodech. Žádal faráře, aby mu podepsal listinu o odebrání zvonu. Farář mu řekl: A když nepodepíšu? A on odpověděl: To nic nedělá. Mám zde muže, otevru si kostel sám a zvony vezmu. Farář obávaje se následků pro obyvatelstvo v zásobování podepsal.

Úroda

Réž pěkná (měřice dala 8-9 měřic), žito špatné, ovse dosti dobré. Zelí mnoho. Kobzole z cizího semena pěkné, ale domácí selhalo úplně (Magmu bonum docela špatné). Cizí semeno se dostalo do obce aprovisací a sice ze západní Moravy. Letos žádá obec 18 vagonů kobzolí od státu. Ovoce prostředně.

Říjen 4.-8. Oslava jmenin. Budín František, Chlupatý Karel sedlák

Na oslavu jmenin I.V. dítky sbírají dům od domu ve prospěch Spolek válečné péče. Oferou sebráno v kostele 15,60 korun.

Budín František padl v Karpatech. Dle soukromé zprávy došlé 2. října.

Chlupatý Karel, sedlák raněn, prý do ruky levé, kosť od lokte po dlaň rozbita. Směr rány od lokte ke dlani. Ozdravěl, rukou nemůže hnouti, ale je u kádru v Piotrkově a domů ho nechtějí pustiti.

1916

Rok 1916 byla velká nouze. Vše se kojilo nadějí, že válka skončí – ale marně. Zima byla zvláště počátkem roku tuhá. Já jsem od vypuknutí války si netopil ve spárni – v rožní světnici ode dvora – ale v únoru as v polovici, kdy mi voda zamrzla v umývadle, že jsem nemohl led ani protlačiti, jsem se vystěhoval do kaplánky. Sněhu málo. Duben velmi chladný a mokrý. Práce polní opožděny – až počátkem května začato. Pak zase sucho. V neděli Seslání Ducha Svatého trochu popršelo, v nedělí po ní také – ale to vše byla kapka do moře. Květen a červen do dneška 12.6 neobyčejně suchý, až víc poškození. Drahota stoupla. Šaty pro synka 12 let – 90 korun – botky 40-60 korun i víc. Mléko u nás 40 haléřů za litr. Masa nedostane. Dobytek prodati se může jen s povolením hejtmanství – to za 12 – 30 korun. Obce někdy si vyžádá, aby jí bylo nějaké dobytče přikázáno. a pak si ho doma vyseká. Kg telecího za 5 korun. Neobyčejná nouze o tabák. Pivo dvakrát za týden – hostinský má 2 čtvrtky na to.

12.6. v pondělí svatodušní první svaté přijímání. Bylo pěkně. Dítek na 100. Byli u snídaní. Doprovázeli je od školy nové synci – počtem 11 – hráli „Tisíckrát“. Slavnost pěkná a povznášející.

24.6. celý den zamračeno, ale jen nepatrně pokrápělo. Ani ke kořínku ne. Týden nato zase – v okolí Ostravě i Frýdku prý hodně popršelo, ale u nás ani trochu. Sucho úžasné. Vše předčasně zraje.

2.7. visitace u nás. Odpoledne trošku prší, ale nestojí za řeč. Bezděk je jen z části – u koše zavodněn . Pan visitator Monsignor Kuča z Vítkovic odjížděl asi o 4 hodině. Přijel domů a brzy z večera počaly bouře z lidu ve Vítkovicích, které hlavně se odehrály kol kostela. Konzum vykradli. Před farou vojsko střílelo. 5 obětí mělo v neděli pohřeb. Houževnatě se udržují štvavé pověsti, že p. farář střílel do lidu. Bouře po celém ostravsku.

5.7. v noci vybili konzum u žida Tochtera v Ratimově, Kohna v Paskově. Hlavně mají spadeno na židy. Plení a ničí, čímž se připravují o veškerou sympatii. Povětšině kluci a výrostci. Zde se mluvilo, že vydrancují: mlýn, p. Rechtova, obchod. Němčanský, Mikolaje a Dotyční zažili mnoho strachu.

6.7. na večer přijelo nákladním automobilem vojsko na ochranu. Vydrancován byl pouze Ripper na Hulovci.

Žně následkem sucha pramizerné. Jařiny selhaly úplně, oziminy byly obstojné. Úroda kobzolí prošla, též zelí, kdo ho nechal hodně dlouho v poli, neboť až v půli října trochu popršelo, ale to už zelí a řepě prospělo. Zelí kromě sucha bylo ničeno i housenkami a drobnými skákavými muškami, kterých bylo velmi mnoho a zažíraly se dovnitř. Drahota nesmírná.

Maximální celny: zemáky 22-30 korun, zrno 30-40 korun. Ale pod rukou se prodávalo: obilí (žito) 3 koruny za kilogram, pšenice 3 koruny, mouka 3 – 5 korun za kilogram. Kobzole 60-120 korun za metrák, zelí 120 – 160 korun za metrák – v osadě. Mléko 60 haléřů za litr, ale nabízejí i 1 korunu. Ovoce jako obyčejně, zde málo.

Červencová pouť

Na červencovou pouť ve Frýdku šlo nás 500 – s naší hudbou, 14 to chlapců 10 – 14 letých; ve Frýdku, kdež bylo kolem 30000 poutníků vzbuzovali pozornost.

Sucho

Sucho tento rok neobyčejné. Ostravice byla jako malý potůček. Ščucí vyschlo, studny ztratily vodu. Až listopad byl deštivý. První mráz 23.11 – cesta zmrzlá, as -2 stupně.

Pouť

Na sv. Kateřinu měl kázání důstojný pán Pater Bureš Leopold z Moravské Ostravy, i velkou: Pater Puller z Vítkovic a důstojný pán Pater Svára, farář z Hrabůvky.

V listopadu proskakovaly pověsti, že se budou opakovati bouře hladu i dáno na Ostravsko as 16. Assistenz kompanie, a několik oddílů husarů (maďarů), k nám asi 30 s ritmistrem Milanem Stojanovem (otec Bulhar, matka Uherka). Doma (24.11.) neměli „práce“, jen se projížděli. 4.11. zúčastnili se na jmeniny I.V. Služeb Božích a při naší hymně počali pěti svou – docela jiný nápěv a zpěv byl strašlivý.

Uhlí

O uhlí nesmírná nouze. Lidé jezdí z daleka (od Brna) a k šachtě se staví večer, aby ráno přišli na řadu. Cena 3.01 korun. Povoz z Místku do Ostravy 60 korun.

Šatstvo

Ještě více podražilo šatstvo: Ženich – horník měl dáti za šaty ke zdávce 600 korun – dal si raději upraviti staré (Musialek). Kalhoty pro 10 letého synka – 60 korun, zimníček 110 – 140. Niti dříve špulka za 60 heléřů, dnes prý až 30 korun. Plátna vůbec nedostane. Botky až 100 korun.

Veliká nouze je o tabák a pivo se vůbec nestáčí. Obchody se dějí jako za stara výměnou.

23.listopadu srocovaly se ženy a naříkaly, že není cukru a mléka. 24.11. farář dostal anonymní lístek, aby zakročil „svým mocným vlivem“, než poteče krev atd. – podepsán: soc.dem. Je nouze veliká a nebylo by divu, kdyby povstaly výtržnosti. Děti ve škole jako stíny, polonahé, na „cuklích“, žijí z kobzolí, většinou bez omastku a pijí jakýsi odvar, jemuž říkají „káva“. 2.11. vezla si sestra z Hané 39kg mouky – financi v Přerově ji to vzali.

3.12.

Přišla zvěst o příměří s Ruskem – přijata s nedůvěrou

Rekvizice

letošní počaly 1.12. Předseda jakási p. učitel, Janošek přísedící, domácí občan a zapisovatel zdejší obchodník Mikolajek. Tři vojáci jsou jim dáni k ruce, aby hledali a vážili zboží.

Subkomisionář p. farář Gregárek ze Staré Bělé žádal pisatele aby ho zakázal. Celkem přebytků není. Berou nejprv sedláky a zjišťují nepatrné přebytky – obilí už bylo odvedeno. Kobzolí je ponecháno 3.75kg pro osobu na týden. Výnos vyměřují: žita a pšenice 800kg z hektaru. (a i zkouškou úřední u Petra sedláka se zjistilo jen 650kg), oves 420kg, ječmen 450kg, brambory 6700kg z ha. Kde se najde obilí a ječmen, nechá se na spotřebu domácí 60% obilí a 40% ječmene té spotřeby. Na koně 1 kg denně, (274 dní) ješmen na skrmení 15%. luštěnin 8kg na osobu, bramborů 22%. Prosa 1/8, smíšeniny 2/3 se nechá na skrmení. Pozadek (3%) se ponechá. Jeli dost bramborů, neponechá se nic řepy.

Spotřeba zemáků pro osobu na týden je dovolena: 3.75kg.

Na jaře 1918 nové soupisy obilí. Denní kvóta spotřeby snížena z 360 na 600g.

a třetina těžce pracujících škrtnuta. Dle toho museli odvésti

Černý Ludvík č. 199 Pšenice: – kg, Žito: 120 kg, Ječmen: – kg

Olšák Alois č. 21 Pšenice: – kg, Žito: 121 kg, Ječmen: – kg

Chlupatý Jan č. 33 Pšenice: 30 kg, Žito: 120 kg, Ječmen: 105 kg

Lička František č. 38 Pšenice: 40 kg, Žito: 64 kg, Ječmen: 108 kg

Sýkora Jan č. 35 Pšenice: 33 kg, Žito: 70 kg, Ječmen: – kg

Petrova Jenovéfa č. 23 Pšenice: 30 kg, Žito: 100 kg, Ječmen: 30 kg

Sobotová Františka č. 22 Pšenice: 40 kg, Žito: 46 kg, Ječmen: – kg

Lička František č. 30 Pšenice: – kg, Žito: 12 kg, Ječmen: 100 kg

Piskoř Marie Pšenice: 40 kg, Žito: 82 kg, Ječmen: 68 kg

Černá Marie č.188 Pšenice: – kg, Žito: 30 kg, Ječmen: – kg

Černá Antonie č. 26 Pšenice: 22 kg, Žito: 100 kg, Ječmen: 112 kg

Gerolt Karel č. 25 Pšenice: 26 kg, Žito: – kg, Ječmen: – kg

Míček Antonín č. 46 Pšenice: – kg, Žito: 15 kg, Ječmen: – kg

Chlupatý Karel č. 51 Pšenice: – kg, Žito: 115 kg, Ječmen: 100 kg

Kudělka Josef Pšenice: – kg, Žito: 106 kg, Ječmen: – kg

Kaloč František č. 44 Pšenice: 120 kg, Žito: 90 kg, Ječmen: 35 kg

Chlupatý Jan Pšenice: – kg, Žito: 50 kg, Ječmen: 40 kg

Ličková Anna č. 54 Pšenice: 68 kg, Žito: 68 kg, Ječmen: – kg

Adámek František č. 55 Pšenice: – kg, Žito: 28 kg, Ječmen: – kg

Nováček Emil č. 13 Pšenice: – kg, Žito: 57 kg, Ječmen: – kg

Nováček Josef č. 12 Pšenice: 40 kg, Žito: 77 kg, Ječmen: – kg

Slíva Felix Pšenice: – kg, Žito: 59 kg, Ječmen: – kg

Odvedené obilí u Kročků v hostinci se převážilo a zaslalo do mlýna. Rekvizice tato byla velmi smutná. Ještě smutnější bylo nařízení, že každý rolník musí od května všecko obilí odevzdati a až z Ukrajini se dostane, že se mu navrátí. Dosud však toto nařízení u nás nebylo provedeno.

1918

 

Počasí

Jaro letos bylo velmi záhy. Ale v květnu bylo sucho zase a chladno. Sucho veliké. Mnoho všelikého hmyzu, jenž ničí zvláště řepy. Stromy kvetly mnoho, ale málo zůstalo. Koncem května chladno velké a po dva dny i mrazy, které učinily škodu na fazolích a částečně místy na zemácích.

Zajatec Rudolf Černý

27.5. vrátil se sedlák Rudolf Černý ze zajetí z Ruska.

Boží tělo

Boží tělo konalo se 30.5. za chladného, ale pěkného počasí. 15 synků doprovázelo hudbou zpěvy při průvodu i při oltáříčcích.

VIII. válečná půjčka

Od 28.5. do 2.7. 1918 upisuje se VIII. válečná půjčka. Hejtmanství nařídilo starostovi, aby sestavil agitační výbor z učitele, občana a faráře a aby je poslal na schůzi do Ostravy na 9.6. Každý se měl podepsat. Já jsem podpis odepřel z důvodu, že k takové věci se má uctivě pozvati, ale ne komandovati.

Ceny v květnu

Mouka se prodává po tají až 10 korun i více za kg. Ba k jednomu občanu přišli židi a tázali se na mouku, že dají 10 – 11 korun za kg, že jim nestojí na ceně. Sádlo asi 70 korun. Cukr 14 korun, metr sukna není pod 100 korun, botky (střevíce) až 200 korun. Seno 300 korun za metrák. Masa dostane se na lístek jednou za týden rodina 1/2 kg – a to někdy ne. Vůbec všechno je ve vysoké ceně a velká sháňka. Selátko až 600 korun.

Demonstrace

13. května před obydlím dvorního rady Rotha, předsedy úřadu vyživovacího, velké shluky hladovících žen. Proti nim vyšly asi 2 kompanie maďarů a as 60 husarů a tlačili je před sebou. Neštěstí se nestalo. Maďarské vojsko zabralo místo v úzké uličce spojující hotel Imperial s hlavní třídou (kde vede tramvaj k Slezské Ostravě) v plné válečné výzbroji. Asi čtyři důstojníci nakukovali přes hlavy vojáků na křičící a kapesníky mávající ženy, které tak maďary pozdravovaly a bavili se maďarsky. Já jsem postál chvíli na tom místě a pak jsem důstojníkům pravil německy: Mohli byste vystřelit proti těm hladovým ženám? A jeden odpověděl Für uns eine unangenehme Beschäftigung (pro nás nepříjemná práce).

Úroda

Jaro neobyčejně suché. Úroda v našem kraji pěkná. Koncem června počaly pršky a trvaly po celé žně. Nebylo dne bez přeháňky, takže úroda jen ztěží se sklidila a velice mnoho porostlo. Následkem dešťů však se posílily otavy, kterých bylo jednou tolik, jako sena. Také řepa, zelí – počátkem září metrák zelí za 60 -70 korun. Zemáky hnijí. Velikou škodu působí lidé z hladu na poli. Ostřihávali hlavy ze snopů, kobzole kradou. Majetníci celé noci hlídají, neboť ustanovené hlídky obecní nestačí. Ale všechno marno. Kradlo se už v červnu, a čím dále, tím více, takže způsobuje se majiteli veliká škoda, a všeobecná úroda je menší o to, co by bylo ještě urostlo.

Ceny obilí, šatstva

Ceny za obilí jsou 300 – 500 korun za metrák, ba ještě více. Místy od lichvářů 1000 – 1200 korun.

1.9. licitovali v Raiffeisence zdejší na zekrocení p. nadučitele Bartoníka šaty studenta, nyní jsoucího v zajetí v Rusku, Pustky. Zimník vydražil sedlák František Lička z čísla 38 za 800 korun, oblek jiný za 1000 korun – a to všechno obnošeno.

Stávka

Počátkem září zastávkovalo as 15000 dělníků Vítkovických. Úřady vyhlásily, že to je Meuterei (revolta) – a schytávali dnes více než setninou vojska s četnictvem dělníky po osadě. Ale dělnictvo už o tom vědělo a rozprchlo se daleko po okolí – teprv k večeru se vraceli. Celá setnina chytla dva: Olšanského proti faře s Ličku (Honusa), poctivé a pilné dělníky. Vedli je v čele setniny do Vítkovic, kdež už jich mají zavřených asi 500. V Zábřehu jednoho zastřelili, v Hrabůvce poranili. Asi po třech dnech zatknuté propustili.

Úroda kobzolí i zelí obstojná.

28.říjen

28. října provolána republika. 30.10. ji oslavovali učitelé se školními dětmi. Chodili s hudbou synků po osadě a strhovali císařské orly. Oslava, která skončila prý řečí p. starosty, p. Bartoníka a Němce v hostinci „u Lípy“ nebyla důstojná, protože v noci dosti pozdě (kol 10 hodiny). V neděli na to byla oslava znovu. Zúčastnili se i farář a kaplan. Ale přítomni byli většinou ti, kteří milují zábavu. Farář řečnil také. 10. listopadu obrovská manifestace v Ostravě. Ač pršelo, účast kol 100000 lidí. 17 kapel.

Advent i svátky blátivé.

Pouť oslavena: Velkou důstojný pán Pater Svára z Hrabůvky, kázání Pater Němec, kazatel z Zábřeha.