Úvodní slovo administrátora excurrendo hrabovské římskokatolické farnosti Adriana Wykręta k druhému rozšířenému vydání publikace o dějinách hrabovského kostela sv. Kateřiny
Milí přátelé, jsem velice rád, že vzniklo druhé, aktualizované a rozšířené vydání knihy Kostel svaté Kateřiny Alexandrijské v Ostravě-Hrabové. Tentokrát se více věnuje dějinám, památkám a duchovním osobám naší farnosti. Vyjadřuji vděčnost autorovi publikace dr. Martinu Slepičkovi a také všem, kteří ho jakkoli podporovali. Velká úcta patří těm, kteří spojili své jméno a osudy s existencí našeho hrabovského kostela. Myslím si, že tato kniha nám chce ve skutečnosti připomenout univerzální pravdy. Zkusme si tedy uvědomit, k čemu jsou tyto stavby potřebné? Křesťané prvních tří staletí žili v podzemí, byli většinou pronásledovaní, proto konali svá shromáždění a bohoslužby v podzemních hrobkách, takzvaných katakombách. Za císaře Konstantina I. Velikého roku 313 došlo k vydání dokumentu nazvaného Edikt milánský, který představoval svobodu vyznání pro všechna náboženství, tedy i pro křesťanství. Teprve od té doby mohli křesťané vyjít ze svého utajení z podzemí a začít stavět své kostely veřejně. První křesťanský kostel byl vystavěn v Římě. Je to dnešní kostel sv. Jana v Lateránu na pahorku vedle bývalého císařského paláce Lateránu. Zemětřesením, válkami a požáry byl tento kostel mnohokrát poškozen, ale vždycky povstal z trosek, až dostal dnešní vznešenou podobu. Skrze tuto knihu bychom si měli uvědomit, že i naše církevní památky jsou s kostelem sv. Jana v Lateránu spojeny, že jsou jeho dětmi. A tak ať nám i budoucím generacím občanů naší obce publikace připomíná, že tento kostel a další církevní památky všichni potřebujeme. Za prvé proto, abychom nezapomněli, kdo je hospodářem světa a vesmíru. Kdo chce, může se s ním skrze tyto stavby skutečně setkat! Za druhé ten, kdo je vnímavý, kdo umí naslouchat, má šanci najít v těchto stavbách odpověď na existenční otázky, které ho trápí. Za třetí kostel potřebujeme také k tomu, abychom se měli kde setkávat s lidmi dobré vůle, a pokud je taková potřeba, pak také ke společnému podílení se na jejich každodenním životě. Kdo vstoupí do tohoto světa a zakusí ho, ten doopravdy poznává svět evangelia. A konečně za čtvrté člověk potřebuje kostel a kříže proto, aby ve světle objektivní pravdy, ke které vedou, poznal sebe samého. Hrabová má místo, kde lidé při různých svátcích a slavnostech mohou zažít společenství víry a prožívají radosti života. Je to také ale místo, kde prožíváme svou bolest v osobní modlitbě, či při loučení s někým blízkým. Je to místo, kde skrze koncerty a krásu umění se dotýkáme tajemství nevyslovitelného. To vše přináší život, to vše k životu patří. Obec, která má kostel, má jakýsi středobod, jakési hlubší zakotvení v životě. Chtěl bych vzkázat všem Hrabovanům, že znát cestu do chrámu, znamená plněji prožívat svůj život. Kéž je nám tedy tato kniha inspirací a motivací ke správnému vztahu ke všem památkám křesťanských dějin naší obce! P. Mgr. Adrian Wykręt administrátor excurrendo Římskokatolické farnosti Ostrava-Hrabová
Úvodní slovo starosty městského obvodu Hrabová Milana Slívy k druhému rozšířenému vydání publikace o dějinách hrabovského kostela sv. Kateřiny
Vážení občané, milí přátelé, začetli jste se do publikace, věnované nejdůležitějšímu objektu v našem městském obvodu – dřevěnému kostelíku svaté Kateřiny Alexandrijské. Jedná se o druhé vydání, které bylo značně rozšířeno, a to téměř na dvojnásobný rozsah. Mimo to bylo doplněno mnoha novými fotografiemi a informacemi. Na rozdíl od prvního vydání je publikace, kterou právě držíte v rukou, celobarevná. Původní vydání, které vyšlo před téměř deseti lety v nákladu 600 kusů, bylo brzo rozebráno, a proto náš městský obvod nyní inicioval a financoval vznik této publikace z pera autora nejpovolanějšího, který byl autorem i prvního vydání, PhDr. Martina Slepičky, Ph.D. Hrabovský kostelík zaujímal a stále zaujímá v srdcích místních občanů vždy významné místo. Okolnosti jeho vzniku jsou opředeny pověstmi, že byl převezen z Metylovic poté, co se tamní obyvatelé rozhodli postavit nový zděný kostel, a původní dřevěný kostel už jim byl k nepotřebě. Váže se k němu i pověst, kdy měl být původně postaven na Prašivce tak, aby k němu měli blíže i farníci z Hrabůvky, se kterou byl tento kostelík po dlouhá staletí společný. Další den po navezení dřeva však byly díly ke stavbě záhadně přeneseny na místo, kde jej najdeme i dnes. Hrabovský kostelík doprovázel místní obyvatele po celý jejich život, od křtu po jejich narození přes nejdůležitější události v životech a konče rozloučením po konci životní pouti. Mnozí měli v kostelíku svá pevně daná místa, se jmény uvedenými na lavicích, muži nahoře na kůru a ženy dole v lodi kostelíku. Není tedy divu, že kostelík měl v jejich srdcích tak význačné místo. Ne bezdůvodně také tvoří jeho silueta dominantu znaku našeho městského obvodu. Na počátku dvacátého století mu hrozil zánik, kdy se občané rozhodli postavit nový zděný kostel společný pro obě obce, a to v prostoru před úřadem. Svárlivost a neshody vedly k tomu, že Hrabůvka si postavila nový kamenný kostel na svém území a starý dřevěný kostelík i nadále sloužil Hrabovanům. I proto je prostor před dnešním úřadem dodnes nezastavěný. Samotnou jeho podstatu ohrozil velký požár v noci z Velikonočního pondělí roku 2002. Tehdy oheň strávil téměř celý kostelík. Ale jak hluboce a pevně je v srdci místních zakořeněn, prokázalo jeho znovuvzkříšení z popela zpět do téměř původní podoby. Použitím původních postupů a metody vědecké rekonstrukce se dokonce zachoval jeho status kulturní památky a kostelík se dočkal 27. listopadu 2004 svého znovuvysvěcení ostravsko-opavským biskupem Františkem Václavem Lobkowiczem. Od této události letos vzpomeneme dvacet let a u této příležitosti byla také vydána i tato publikace. Kostelík i minulá publikace mají pro mne osobní význam a hodně pro mě tedy znamená, že mi předivy osudu připadl vzácný úkol. Úkol napsat k této publikaci úvodní slovo z pozice starosty městského obvodu. Pro minulou publikaci jsem fotografoval interiér i exteriér kostela a měl jsem na jejím vzniku tehdy svůj malinký podíl. Kostelík samotný mi však pomohl i při genealogickém pátrání překročit hranici matričních knih. Fojtství bylo tehdy erbovní, tedy dědičné, a přecházelo z otce na syna a oba v kostele vepsaní fojti Cholewové, o kterých se dočtete na následujících stránkách, byli mí předci, s pravděpodobností hraničící téměř s jistotou. O to větší je má úcta k této stavbě a vazba k ní pevnější. Pevně věřím, že vznikla publikace, po které mnozí rádi sáhnou, a to nejen jako po studnici informací i zdroji zajímavých fakt, bezesporu i mnoho let po jejím vydání. Milan Slíva starosta městského obvodu Hrabová
Napsat komentář